La Grande Motte, Provence 2015
Letošní rok padla volba tradičně na Francii, oblast Provence, Camargue. Cestu jsme tradičně jeli autem, až do Cinzana stejnou trasou jako předešlé. Odtud přes horský průsmyk Col Agnel (měl by to být třetí nejvyšší průsmyk v Evropě sjízdný autem, otevřený od června do září, nadmořská výška 2700 m a bez poplatku za průjezd) do Provence, kde jsme udělali několik fotek s levandulovými poli a zastavení u kláštera Sénanque. Krajina je dosti kopcovitá, až od Gordes k jihu rovinatá. Poté jsme zamířili do La Grande Motte, hustší provoz byl až v okolí Arles, jinak byla cesta v pohodě.
Samotné La grande Motte bylo vystavěno v sedmdesátých letech, takže žádné historické památky, zato spousta vzrostlé vegetace, která tvoří příjemné prostředí, především v letním období. Jelikož je La Grande Motte v oblasti Camargue, je potřeba počítat s výskytem komárů, během našeho pobytu kousali především při večerním posezení na terase, ale nejednalo se o nic mimořádného. Pláže jsou široké s pozvolným vstupem, písčité a plné drobných mušliček. Moře čisté, voda měla okolo 25°C. O víkendech poměrně dost zaplněné, na rozdíl třeba od Barcares. Ubytování v apartmánu jsme měli prostřednictvím Interhome, který zde má i pobočku. Kvalita byla průměrná.
Z plánovaných výletů jsme udělali zhruba polovinu, protože celý týden bylo poměrně hodně teplo, okolo 37-39°C. Navštívili jsme akvadukt Pont du Gard, na této stavbě nebyl použit žádný spojovací materiál typu malta apod., parkovné vycházelo na cca 19 € (na celý den).
Dalším ze zajímavých výletů bylo město Arles s koloseem a také Van Goghův most.
Druhý týden jsme měli zajištěný apartmán v Roqebrune Cap Martin, rezidenci LE GRAND CAP. Cca polovinu trasy jsem zvolil po dálnici A8 z Le Muy, abych se vyhnul ucpaným přímořským silnicím. I tak byla většina silnic rychlostních, dvouproudých.
Roqebrune Cap Martin je mé oblíbené místo, viz mé předešlé články. Tentokrát jsme udělali hezký výlet do blízkého městečka v horách Gorbio, kde jsme se i příjemně ochladili. Celý týden neklesly teploty pod 38°C a ani nezapršelo.
Cestou zpět jsme se zdrželi necelou půl hodinu před tunelem Tende, který je v současné době jednosměrný a probíhají u něj rekonstrukce vozovky. Oproti předchozím rokům jsem z Asti jel do Milána po dálnici A21/A7, poplatek byl 8,8 € a vyhnul jsem se nížině plné rýžových políček a kruhových objezdů. Milánem jsme profrčeli velice dobře, včetně zbylé cesty k domovu.
